Proč

Váš potomek, nově sám rodič, někdy po roce 2030:
Tvl, tati, ty jsi taky ještě dlouhé roky jezdil dieselovým autem i když jsi věděl, že ty zplodiny způsobují třeba rakovinu nebo astma a že to vypouštění CO2prokazatelně přispívá ke globálnímu oteplování? Teď máme ta nesnesitelná vedra v létě skoro bez dešťů, v zimě sotva vidíme sníh a migrace z neobyvatelných států se začíná vymykat kontrole.“
Vy: „Počkej, takhle to nemůžeš brát, po bitvě je každej generál, většina lidí jezdila na naftu. My jsme si mysleli, že to jsou jen řeči vědců. A vůbec, osobní auta byla jen malá část, co všechny ty námořní tankery, uhelné elektrárny a krávy…“

Mně více než stačilo žít dva a půl roku v Nanjingu, 13 milionovém industriálním městě na jihovýchodě Číny a každý den na vlastní oči vidět, cítit, jíst a pít toxiny silně znečištěného životního prostředí, kdy se i 30x překračovaly normy toho, co je v Evropě bráno jako pro zdraví limitní. Měl jsem často černé svědomí, kam že jsem to vzal svoji rodinu s dvěma malými dětmi. Nejednoho z mých čínských kolegů, bylo jich ke stovce, věkem 25 až 35 let, sužovala silná astmata, nádory, neplodnost nebo potraty.

Když jsme se v roce 2012 vrátili zpět na Moravu, vážil jsem si toho, že vidíme modrou oblohu nad hlavou, dýcháme svěží vzduch, pijeme čistou vodu z kohoutku a jíme zdravé potraviny – věci, které bereme jako naprostou samozřejmost. O kvalitní veřejné zdravotní péči, vzdělávání a fungující demokracii nemluvě.

Proč je Čína (a ostatní rychle se rozvíjející země) tak silný znečišťovatel? Protože v raných fázích jde po hospodářském růstu a pozvednutí životní úrovně miliardy lidí. Péče o životní prostředí přichází na řadu až s životní úrovní, kdy mají lidé základní potřeby uspokojeny. A protože vyrábí spoustu spotřebního zboží od levných cetek až po high-tech elektroniku, které mi tak rádi a ve velkém nakupujeme.

Mimochodem, smutnou realitou je, že v přepočtu na hlavu je Česko větším znečišťovatelem než Čína. A jestli je někdo skutečným leaderem na poli efektivní elektromobility, tak to není Elon, ale Čína.

Stěhujeme se do měst a „trápí“ nás starosti prvního světa: dojíždění v zácpách, stres v práci, hypotéka, věčný boj s přibývajícími kily, bolavá záda, nedostatek spánku, kam letos poletíme 2x na dovolenou, na jakou škol(k)u nám vezmou děti, jakou kupu krámů jim koupíme k narozkám / Vánocům, když už všechno mají, jestli neřídit větší SUV když je ten operativní leasing tak výhodný, závislost na elektronice, masáž (sociálních) médií, …

…úplně jsme se ve městech odtrhli od přírody, jejích cyklech, zákonitostech, energie a rozmarech. Ztratili jsme pokoru a moudrost, že to, co zasejeme, to taky sklidíme, nebo taky mnohem méně, protože přišly povodně, sucha nebo nemoci. Nemáme ponětí, odkud se bere ta voda v kohoutku, jídlo v supermarketu, plyn na topení, elektřina na svícení, nafta do auta nebo kerosin do letadla. Je nám to jedno, my máme svých starostí dost.

A když je pak ve vyspělém světě, jehož je Česko v roce 2019 jednoznačně součástí v dobrém i špatném, většina populace takto apatická — té populace, která spotřebovává obrovské množství energie jak přímo, tak přes spotřební zboží — tak se nám exponenciálně rozjíždí spirála globálního oteplování a nezvratných procesů, které těžce pocítí na svém zdraví a kvalitě života generace po nás.

Posledních 200 let, od dob industriální revoluce, se napříč kontinenty, hlavně v Evropě, Severní Americe a Asii, k Zemi chováme velice macešsky. Spotřebováváme bezhlavě ukrutným tempem všechna fosilní paliva a uvolňujeme do atmosféry bambiliony CO2.

 

Musí to tak být?

Najednou mi bylo jasno, že chci chováním naší rodiny co nejméně přispívat ke znečišťování, ke kterému, ruku na srdce, rozhodně jako typická střední třída svým konzumem přispíváme.

A tak až na velké výjimky nelítáme na dovolené. Postavili jsme (vlastníma rukama, na konci obce, na půdě po předcích) nízkoenergetický rodinný dům. V zimě přitápíme v krbu odpadním dřevem. Máme rezervoár na dešťovou vodu k zavlažování. Třídíme bio odpad, plasty, papír, hliník, sklo, baterie, prošlá léčiva, železo a elektro odpad. Používáme jen přírodní čistící a prací prostředky. Zásadně nekupujeme balenou vodu. Na jaře a na podzim uklidíme asi 1,5 km silnice v obci kolem našeho domu od odhozených odpadků. Snažíme se nekupovat zbytečné krámy, ale mohli bychom dělat ještě víc.

Nejvíc by efektivně pomohlo omezit jízdy autem. Se ženou oba denně každý svoje auto používáme, což je v kontextu mé konzultačně-manažerské práce a ženina „managementu“ příměstské domácnosti o třech ratolestech, s rozestupem dva a devět let, bez aut těžko představitelné (jak typická výmluva, že…). Najezdíme dohromady ročně až 40 tisíc km včetně dvou zahraničních dovolených, čímž jednoznačně jasně významně individuálně přispíváme ke znečištění. Vědomě tedy používáme co nejmenší moderní úsporná benzínová auta (Fabia III, VW Brouk, Škoda Yeti) a na dovolenou dáme na střechu rakev – prostě fakt není kvůli 15 dnům v roce potřeba pořizovat velké MPV nebo SUV, protože máme přece velkou rodinu, a pak v něm drtivé procento jízd jede jen řidič. Jsem s tímhle názorem ve své „sociální bublině“ hodně osamocen.

Hned po návratu z Číny v roce 2012 jsem oslovil dodavatele fotovoltaických systémů ohledně elektrárny na střechu našeho domu, ale tehdy to ještě pro nás nedávalo smysl vhledem k topení, ohřevu teplé vody a vaření zemním plynem a spotřebě elektřiny v podvečer a v noci. Bylo mi doporučeno počkat na roky 2018-2020, kdy bude vyřešeno bateriové ukládání elektřiny a výrazně klesne cena panelů. Plus jsem se díval na tehdejší nabídku elektromobilů a ta malá „trojčata“, co ujedou 80 km a stála 800 tisíc, mě neinspirovala ani k návštěvě autosalonu – to bylo fakt pro nadšené pionýry elektromobility.

Píše se jaro 2018 a střádám plány, že v roce 2020 pořídíme fotovoltaiku na střechu a do garáže Škoda Vision E.

Jeden večer volá kamarád, že má dnes půjčenou Teslu S, jestli se nechci svézt. Jasně! Nejdřív mě nenechal řídit a pobaveně si vychutnal můj úžas spolujezdce z brutálního zátahu, rekuperace, plynulosti a ticha elektromobilu. Pak jsem asi dva týdny na to viděl inzerát na Fiat 500e jako nejlevnější vstupenku do světa elektromobilů. A už ve mně hlodal červík, jestli čekat na rok 2020.

Čistě „náhodou“ jsme za pár dní jeli s rodinou na prodloužený víkend kolem autobazaru, kde měli Fiat 500e a ukázal jsem ho nadšeně rodince… a žena, jak jinak, pozdvihla obočí, jakže se tak asi nás pět vejde do tak obřího třídveřového auta. Musel jsem uznat, že je to pádný argument a po pár hodinách říkám „ a co Nissan Leaf, je to neprodávanější elektromobil na světě a (Nissan) Micra byl 10 let Tvůj spolehlivý miláček“.

Za tři dny na to, počátkem dubna 2018, jsme koupili na inzerát zánovní Nissan Leaf 30 kWh, co měl najeto 20 tisíc a byl ještě více než sedm let v záruce.

A začátkem léta jsme pak instalovali na střechu našeho domu 5,6 kWp fotovoltaickou elektrárnu s baterií 14,4 kWh a ukládáním přebytků do ohřevu teplé vody.

Najednou jsem zahořel vášní pro témata fotovoltaiky a elektromobility. Wow, už je to tady, ten mocný jaderný reaktor Sluníčko generuje čistou energii, která pak pohání naše rodinné auto. Auto, které je zábavně dynamické (ty rozjezdy na křižovatkách jsou skvělé), prostorné, plynulé, tichoučké pro posádku i okolí, nikomu nečoudíme pod nos a provozní náklady jsou šokujícně nízké. Najednou se spojily věci, které mám moc rád: dynamika, plynulost, tichost, nízké celkové náklady na provoz.

Co víc si od auta přát? A) Větší dojezd protože těch 170-180 km v létě a 120-130 km v zimě na rodinné cestování po Evropě není, B) líbivější design, sorry Leafe… a C) dostupnější ceny. První dvě přání se začínají na trhu elektromobilů plnit s krásnými, špičkově vybavenými, bezpečnými elektro auty, co ujedou 400 km na jedno nabití, ale na lepší ceny si budeme muset podle mě počkat na roky 2021-2022.

V podstatě každý večer hltám novinky ze světa elektromobility a obnovitelné energie z mezinárodních serverů. A o Vánocích 2018 přišel impuls začít svoji radost z elektromobility zprostředkovávat skrze YouTube kanál ElectroDad.cz a na těchto stránkách budu glosovat témata, pro která ve videích nemusí být prostor.

Rád bych aspoň dvakrát do měsíce skrze videa přinášel nezávislé, praktické, daty podpořené pohledy táty na radosti a trendy v elektromobilitě a obnovených zdrojích energie.

Než jsem kanál v lednu 2019 založil, tak jsem nikdy nestál před kamerou, nikdy video nestříhal, nikdy needitoval web… a je to kapku znát na kvalitě. Doháním to nadšením, fakt mě to baví, jsem při plánování, točení a stříhání videa ve flow… jen má milovaná má oprávněné obavy, aby to nebylo na úkor mého aktivního času s rodinou.

Jako řidič jsem od roku 1993 soukromě a služebně najezdil přes 800 000 km. Jak šel čas: moped Simson (50 ccm – 4 koně), moto Cagiva (125 ccm – 35 koní), Š. Favorit (1,2 – 40 kW), Fiat Tipo (1,7 D – 44 kW), služební Š. Fabia I. (1,4 – 44 kW), Nissan Micra (1,2 – 59 kW), služební Š. Octavia I. (1,9 TD – 81 kW), služ. Š. Octavia II. (1,9 TD – 77 kW), služ. Š. Octavia II. (2,0 TD – 104 kW), Mercedes B I. (1,5 – 70 kW), služ. Mercedes B II. (1,5 TD – 80 kW), služ. Mercedes A II. (1,5 TD – 80 kW), Š. Fabia (1,2 T, 81 kW) a dnes elektromobil Nissan Leaf (80 kW), VW Beetle (1,4 T – 110 kW) a na dovolené si půjčujeme od táty Š. Yeti (1,2 T – 80 kW).

Vzděláním jsem mix elektroprůmyslovky, strojárny a ekonomky – pro Škodu Auto jsem v angličtině v lednu 2000 obhájil diplomku o marketingu pro ženy řidičky, čímž moje spojení s automobilovým průmyslem končí. Profesně jsem se jako konzultant, manažer a podnikatel vždy pohyboval ve světě technologií, financí a e-commerce. Ve světě v pravém slova smyslu: 12 měsíců Londýn, 2 měs. Dublin, 6 měs. Wisconsin, 9 měs. Moskva, 30 měs. Nanjing… služebně jsem navštívil San Diego, San Francisco, Seattle, Chicago, Belize, většinu zemí EU, Kypr, Dubai, Kuala Lumpur, Singapur, Hong Kong, Peking a Tokio. Píšu to proto, že jsem viděl a prožíval barevnost, rozmanitost světa, kultur, víry, dogmat a světonázorů.

Mám velkou radost, pokud jste dočetli až sem.

Narodili jsme na jednom z nejkrásnějších, nejmírumilovnějších míst planety, v Česku. Rád bych svou malou troškou do mlýna přispěl k posunu přemýšlení a chování nás jako spotřebitelů. Zkusme našim milovaným dětem a generacím, co přijdou pro nás, planetu Zem přenechat aspoň v tak dobrém stavu, v jakém nám byla dána do vínku.

 

Mějte krásný energický den!

Jan Staněk alias ElectroDad.cz